Chodský pes
České národní plemeno, dosud neuznáno mezinárodně.
Roku 1984 bylo na základě fotografie a předběžného standardu zapsáno do plemenné knihy ČSSR plemeno s názvem chodský pes. Teprve pak byla v časopise Pes přítel člověka zveřejněna fotografie
představy chodského psa s jeho popisem a s výzvou, aby se přihlásili majitelé podobných psů. Prvním párem, který byl vybrán do chovu, byl pes Dixi
Vladimíra Ježka z Prostějova a fena Bessy Leopolda Hykela z Otaslavic (u Prostějova). Tento pár přivedl na svět 20.10.1985 prvních 6 štěňat chodského psa v chovatelské stanici Na Barance. Zakladateli dalších linií byli psi Blesk, Brix, Alex a Harry.
(z knihy Ing. Jana Findejse : Chodský pes; ze stránek KPCHP)
Dixi
Bessy
Na území celé Evropy se v historii vyskytovali v různých místních formách ovčáčtí psi se společnými znaky (středně velcí, se vztyčenými ušními boltci, dlouhým ocasem). Z nich byla vyšlechtěna některá nyní známá plemena (německý ovčák - chov od 1899 ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, belgický ovčák - standard sepsán 1892, holandský ovčák - 1898 stanoveny podmínky pro další chov a upevňování plemene...). Odkaz na psy - hraničáře, kteří na Chodsku pomáhali kontrolovat zemské stezky vedoucí do Bavor, je historicky jistě správný, nicméně v souvislosti s chodským psem jen inspirativní. Konec konců, psi z jihozápadních Čech nezasáhli nijak výrazně do chovu chodského psa ani v následujících 25 letech od vzniku plemene...
Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Má dlouhou srst (pouze v barvě černé se znaky) s bohatou podsadou. Všechny tělesné partie jsou sladěny tak, že jako celek působí kompaktně a ladně. Charakteristické pro plemeno je postavení a nesení krátkých uší, elegantní linie dlouhé šíje a krku a bohatost dlouhé srsti. Přirozeným pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Pohyb je lehký, pružný a prostorný.
(ze standardu chodského psa)
chodský pes
německý ovčák černý se znaky
německý ovčák vlkošedý
německý ovčák černý
německý ovčák dlouhosrstý
belgický ovčák tervueren
belgický ovčák groenendael
holandský ovčák dlouhosrstý
Hlavy : chodský pes, tervueren, groenendael
Chodský pes je temperamentní pes rychlých, ne však překotných reakcí. Lehce učenlivý, pozorný, dobře ovladatelný, poddajný. Je skromný, nenáročný a houževnatý. Jeho přítulnost k malým dětem je obdivuhodná a činí z něho příjemného společníka rodiny. Má výborné čichové schopnosti.
(ze standardu chodského psa)
Využití
Chodský pes potřebuje každodenní kontakt s lidmi. Miluje společné akce, výborně snáší dopravní prostředky. Když ho zaměstnáte, je schopen odpočívat. Když se dlouho nic neděje, vymýšlí sám. Najde díru v plotě, šplhá do výšky několika metrů, rozcupuje a sežere koberec. Volně zanechané jídlo v něm zmizí než se otočíte. Hlídá štěkáním. Je to herec : přesvědčí okolí, že ho týráte, přitom jste mu omylem přišlápli packu, když se vám motal pod nohama.
Chodský pes je otužilý, má rád sníh. Za vysokých teplot vyhledává vodu, dokáže se "naložit" do kdejaké kaluže. Srst je pak nejlepší nechat uschnout, zbylé bláto vyčesat až za sucha. Chodský pes vydatně líná, měkoučkou podsadu je vhodné v sezóně vyčesávat zhruba jednou týdně. To je ale jediná nutná péče o srst.
U chodských psů se sleduje dysplazie kyčelních kloubů (v chovu přípustná do stupně 2/2). Plemeno nemá žádné zvláštnosti ve stavbě těla, takže nemá ani žádné specifické zdravotní problémy. Stejně jako u celé psí populace se u chodského psa setkáte s chybějícím zubem, kryptorchismem či epilepsií. Při tak malé chovatelské základně, ze které chodský pes vyšel, se tomu ani nejde divit.
Majitele a příznivce tohoto plemene sdružuje Klub přátel chodského psa, založený 1991. Pořádá klubové a speciální výstavy (celkem 3 ročně), svody dorostu a bonitace chodských psů, vydává klubový zpravodaj a vede rozsáhlou a podrobnou databázi chodských psů na webových stránkách.
